Běstvina

Jako každý rok, i letos spolu strávili primáni a septimáni několik dní (přesně tři a dvě poloviny) na Běstvině. Už v autobuse začalo vzájemné poznávání. Hlavně jsme poznali, že primánů je téměř dvakrát víc než nás septimánů. Dozvěděli jsme se spoustu jmen, která jsme vzápětí zapomněli. Ale jak si to má člověk pamatovat, když jich je tolik, a navíc se někteří představují několikrát, různými jmény. Například Hynek se nám původně představil jako Evžen.

Během cesty se nekonalo žádné bombardování jídlem, jaké jsme zažili cestou na Luční boudu. To asi primáni nebyli ještě dostatečně poznamenáni duchem Porgu. Ale přesto jsme od nich něco k jídlu dostali, a nebylo toho málo. Den před odjezdem se nás pan profesor Profota ptal, jestli nás nenapadá ještě něco, co by mohli primáni vzít sebou. Lucka Trlifajová jen tak z legrace prohodila, že by mohli třeba přivézt buchty. Primáni nás pak doslova šokovali tím, že všichni přivezli buď domácí, nebo kupované buchty. Chtěla bych za nás za všechny moc poděkovat všem těm obětavým maminkám a babičkám, které si daly tu práci a napekly ty dobroty.

Většinu programu jsme měli na starosti my septimáni. Dopoledne byly projekty, na kterých se postupně vystřídali všichni primáni. Projekty byly čtyři: výtvarka, čeština, technika a hudba. Na výtvarném projektu si primáni batikovali trička přírodními barvami a někteří stihli i něco namalovat. Na češtině si četli příběhy a také sami něco psali. Na technickém projektu vyráběli mapu objektu. Nejoblíbenější byl asi hudební projekt. Bylo to vidět na nadšení primánů, kteří běhali do kuchyně a dožadovali se pokliček, vařeček a čehokoliv jiného, čím se dá pořádně mlátit. Z chatky číslo sedm se potom ozývaly zajímavé zvuky.

Odpoledne jsme většinou sportovali. Ve středu jsme hráli volejbal, přehazku a fotbal. Ve čtvrtek profesoři zorganizovali vtipnou běhací hru v lese. Sami stáli uprostřed lesa a bavili se pohledem na dětičky běhající okolo se zdviženou rukou na důkaz toho, že jsou mrtvé. Podobnou hru jsme hráli i v sobotu. Byl to Štěpánův osobní nápad: hra na saské a bavorské vojáky pašující zprávy přes české území. Hra byla tak úspěšná, že jsme si ji museli zopakovat. Nejvíc se při ní vyznamenal Štěpán z primy, který byl nejlépe maskovaný a nečekaně vybíhal z těch nejnepravděpodobnějších míst.

Po večerech jsme hráli seznamovací hry a samozřejmě také mafii. Největším expertem přes mafii byl asi Michal, nebo to aspoň neustále tvrdil. Nejlépe se prý cítí v roli prasáka. Nejkulturnější částí večerů bylo organizované zpívání s panem profesorem Bukovským. Ten každý den vybral jinou písničku a její text napsal na velký papír. Všichni se potom sesedli dokola a několikrát si ji zazpívali.

I přes neustálý déšť jsme se rozhodli udělat v pátek táborák. Na dřevo jsme sice šli v dešti, a někteří skeptikové dokonce prorokovali, že to nebude hořet, ale nakonec se opravdu podařilo oheň zapálit. Když jsme si dopekli buřty a zajedli je promočeným chlebem, Dominik nás všechny oslnil svojí show s hořícími řetězy. Potom se chvíli hrálo a zpívalo, ale kvůli dešti jsme se nakonec museli přesunout dovnitř.

Jedním z největších přínosů do historie akce Běstvina bylo dobré jídlo. Když si tak vzpomenu na naši Běstvinu před sedmi lety, kdy sehraná dvojice šéfkuchařů Třeštík–Kozák servírovala svoji specialitu převařené/nedovařené rizoto, říkám si, že jsme to vaření opravdu zvládli. Zejména musím vyzdvihnout Štěpánův guláš. Moc dobrá byla taky bramboračka Adély a spol., kde byly všechny houby jedlé. Jediný podezřelý byl celý hřib plovoucí v talíři Jakuba Hraba, který to naštěstí bral s humorem. Ze začátku se nám zdálo, že necelý týden na Běstvině nebude stačit. V neděli jsme ale byli všichni už dost unavení, a tak jsme docela rádi odjížděli. Akce to byla podle mého názoru skvělá. Hlavně všichni primáni byli moc fajn. Doufám, že až oni budou v septimě, budou na nás vzpomínat v dobrém, tak jako my vzpomínáme na „naši septimu“.

Autorka článku: Pavlína Brožová
Další články od této autorky
Článek zaujal už lidí